Autoimunitním onemocněním dle dnešních výzkumů trpí každý pátý člověk v Česku. Autoimunitní nemoci obecně zahrnují všechny případy, od běžnějších až po vzácné diagnózy, kdy je imunitní systém těla pomýlený a útočí na vlastní buňky, tkáně či orgány. O co jde, jak autoimunitní onemocnění řeší klasická medicína a jaké jsou jiné možnosti léčby, jsme se zeptali MUDr. Zuzany Fedákové. Ta se ve své endokrinologické a diabetologické praxi setkává nejčastěji se zánětem štítné žlázy, tedy jedním z projevů autoimunitního onemocnění, kterým trpí až desetina všech žen.

Rozhovorem navazujeme na předešlý odborný webinář o onemocněních štítné žlázy. Ptala se Yasmin Žitníková.

Co je autoimunitní nemoc?

Na webináři o štítné žláze jsi mluvila o autoimunitním onemocnění štítné žlázy. Tohle téma mně zaujalo a chtěla bych se o něm dozvědět více. Vztahuje se autoimunitní onemocnění pouze ke štítné žláze?

Ne, bohužel ne. Existují různé skupiny autoimunitních onemocnění napadajících různé orgány nebo buňky, některé jsou ohraničené na jeden orgán, jiné se projevují na různých částech těla. Patří mezi ně například cukrovka prvního typu, kdy jsou napadeny betabuňky, které produkují inzulín. Mezi ty nejčastější patří celiakie – zánětlivá reakce střeva na přítomnost lepku. Dále jsou to také zánětlivá onemocnění kloubů – například revmatoidní artritida nebo Bechtěrevova nemoc – nebo různá onemocnění krve. Mezi autoimunitní onemocnění se řadí také chronické záněty střeva – Crohnova choroba nebo ulcerózní kolitida – lupénka nebo v rámci neurologických onemocnění roztroušená skleróza. Vzdáleně s autoimunitními onemocněními mohou souviset i různé ekzémy, alergie, astma. U některých lidí se tato autoimunitní onemocnění sdružují.

Jde tedy o jednu “autoimunitní nemoc” nebo různé nemoci, které spolu nesouvisí?

Můj pohled je, že je to spíše jedna “věc” či potíž, která se může týkat různých částí těla, i když v klasické medicíně řeší každou diagnózu jiný obor. Ve skutečnosti je to ale spíše tak, že když třeba někdo řeší nemocné klouby v rámci artritidy, může mít také různorodé střevní nebo kožní obtíže. Ekzematici mají zase často i nějaké zažívací potíže nebo pobolívání kloubů.

Nejčastěji se setkávám s autoimunitním onemocněním štítné žlázy, kde mí pacienti mají také různé kloubní, střevní a kožní projevy. To jsou oblasti, ve kterých se autoimunitní onemocnění projevují nejvíce. Nemusí být rozvinuté do podoby stanovení přímo diagnózy, například revmatoidní artritidu nebo celiakii, ale jsou tam v podobě jakýchsi “signálů” či počátečního nekomfortu.

První projevy boje těla proti sobě

Pokud lidé nemají nějaký známý a významný projev, jak mohou poznat ony “signály” autoimunitního onemocnění?

Příznaky jsou docela typické. Třeba z těch kožních je to například suchá kůže, ekzémy. U střevních obtíží je časté nadýmání, řídká stolice, střídání zácpy a průjmu, pálení žáhy, tlačení žaludku. Typickým příznakem je také únava, zpomalení a pobolívání malých kloubů.

A co je tedy autoimunitní onemocnění štítné žlázy?

Je to zánětlivý proces v oblasti štítné žlázy, kdy se ji tělo snaží zlikvidovat, protože si myslí, že mu nepatří, že je to cizí element, tzv. ho netoleruje. Je to nejčastější onemocnění štítné žlázy, kterým trpí asi 10 % žen. V menšině případů vede ke zvýšené funkci, tedy nadprodukci hormonů štítné žlázy, které říkáme hypertyreóza, většinou vede ke snížení funkce štítné žlázy, které říkáme hypotyreóza.

Psychosomatika a celostní řešení autoimunitních onemocnění

To je zajímavé. Jak vidíš psychosomatický smysl všech těchto autoimunitních onemocnění? Zní to jako boj těla se sebou samým…

Ano. Strach ze sebe, oddělení od sebe, něco v sobě neakceptuješ. Nežijeme ve světě, který by nás podpořil v tom, abychom byli takoví, jací jsme, abychom se brali takoví, jací jsme, abychom o sobě nepochybovali, abychom se nesoudili a tak dále.

Takže ano, vnitřního boje se sebou máme v sobě hodně a u někoho se to může projevit právě jako autoimunitní nemoc.

Jak klasická medicína léčí autoimunitní onemocnění?

Klasická medicína s autoimunitními onemocněními neumí moc pracovat. Právě proto, že je to hodně složitý proces propojený s myslí a vnitřním nastavením, s chronickým stresem, toxiny v prostředí, infekcemi a částečně i genetikou. Nemá ani žádné prostředky, aby imunitu nějak měnila, modulovala jiným směrem, nějak tento sebedestruktivní proces zastavila… Takže řeší až důsledky, nedostatky, příznaky.

Když něco v těle chybí, protože to bylo zničené, třeba nějaký hormon, tak ho dodá. Když je bolavý kloub zanícený, tak tlumí bolest a podá lék proti zánětu. V některých případech střevních a kloubních onemocnění podává imunosupresiva, to jsou léky, která celkově tlumí imunitu.

Tlumí imunitu? Takže člověk pak má celkově nižší imunitu? Není pak náchylnější k jiným nemocem?

Ano, bohužel je. Má pak větší riziko infekčních nemocí. Některým lidem v akutním stavu ale tato léčba doslova může zachránit život.

Když klasická medicína a psychosomatika spolupracují

Daří se Ti jako klasické endokrinoložce a diabetoložce vnášet do procesu léčby i celkový psychosomatický pohled na věc? Mají o to pacienti zájem?

Poslední dva roky se o to snažím a zkoumám, jak je to možné. Nejvíc mi dává smysl vše propojovat, využít všechny své zkušenosti. Baví mě hledat tu správnou léčbu na míru každému jednomu člověku. S ohledem na jeho pocity, vhledy, nápady, vnímání.

Řeknu pohled klasické léčby, oficiální postupy, jaký je manipulační prostor, jaká je akutnost i třeba s ohledem na plánování například těhotenství a zároveň po rozhovoru upozorním i na nějaká témata a souvislosti, která se při vyprávění vynoří.

A jak na to reagují, když jim to řekneš? Slyší to?

Většinou řeknou něco ve smyslu: “To jsem si myslel(a)” nebo “To mě už napadlo”. Ve většině případů pro ně to, co řeknu, není žádným překvapením. Obvykle to vnímají správně a velmi se jim uleví, když jim jejich domněnky potvrdí někdo zvenčí.

Svým klientům nabízím, aby se na věci podívali z různých stran, ale je samozřejmě na nich, jestli vůbec chtějí. Jsou lidé, kteří nejsou připraveni podívat se na svá životní témata, třeba budou chtít později nebo také nikdy. Je to samozřejmě na nich a je to tak v pořádku.

To, co jim nabízím, je vždycky jen nějaký návrh. Nikdy nedoporučuji, aby pacienti vysadili léčbu nebo se vyhýbali zákroku, je-li to z pohledu klasické medicíny potřeba řešit. Můžu s nimi ale promluvit třeba o užívání léků, o strachu ze zákroku a často jen změna přístupu k léčbě může přinést velký rozdíl ve zdravotním stavu.

Hormonální jóga jako doplňková léčba

Nabízíš i hormonální jógu jako jednu z možností doplňkové léčby? Vím, že sestavu hormonální jógy dle Dinah Rodrigues znáš a sama cvičíš. Myslíš, že může mít pozitivní zdravotní efekt?

Hormonální jógu ráda doporučuji ženám s onemocněním štítné žlázy, poruchami menstruačního cyklu, perimenopauzálními obtížemi nebo i těm s problémy s početím. Je to velmi jemná metoda, která se věnuje nejen tělu, ale i duši. A to se mi moc líbí, protože péče o duši je důležitá součást našeho zdraví, našeho spokojeného života.

Když se s mými pacientkami díváme pod povrch, často zjišťujeme, jak jsou uvízlé v mužském světě, zvyklé rozdávat se pro ostatní, jet na plný výkon a zapomínají na sebe, své potřeby, své radosti. Hormonální jógu vnímám jako takový balíček 4 v 1. Obsahuje zpomalení a čas pro sebe (skrze pozornost ke svému tělu a převážně hormonálně aktivním žlázám), masáž dechem těchto klíčových míst a meditaci. U některých žen jsou změny patrné po několika týdnech, u některých po několika měsících nebo letech a pro některé je to prostě jen další dílek do skládanky na cestě ke spokojenému životu.

Sama hormonální jógu ráda cvičím, pomáhá mi lépe zvládat období před příchodem menstruace. Momentálně se seznamuji s novou sestavou od Dinah Rodrigues pro podporu imunity a jsem zvědavá, jaké účinky zaznamenám u sebe i svých klientů.